Během tří dnů si totiž sáhli opravdu na dno svých fyzických a psychických sil. Nevěříte, tak poslouchejte…
První den jsme si dali sraz na náměstí v Krásné Lípě, už tady to pro nás začalo překvapením, protože v čase 9:50 byli všichni na značkách. Cesta byla plná otázek a nervozity z toho, co se vlastně bude dít. Možná kdybychom vše prozradili na začátku, odjelo by nás méně, možná nikdo. Ale my přeci víme, co děláme. Následoval příjezd do Jiřetína pod Jedlovou a cesta na Sportovní areál. A tam už se začaly dít věci. Řekla bych, že od tohoto okamžiku se děti nezastavily. Vybalovat po příjezdu? To opravdu ne. Rozdělení do týmů a šup jedeme. Úkolem bylo zmapovat venkovní i vnitřní prostory, vše řádně zakreslit a ověřit si, zda se všichni orientujeme. Pak jsme si dali oběd a šlo se vybalovat. A tady nás čekalo první napětí. Na postelích cedulky se jmény a maraton otázek: Mohu spát vedle ní? Můžu spát u dveří? Můžu spát pod oknem? A naší jedinou odpovědí bylo ne. Spíš tam, kde máš své jméno. Protože se jednalo o pobyt zaměřený na vztek a agresi šli jsme do toho opravdu na plno. Odevzdání mobilů před každou aktivitou, odevzdání všech sladkostí a chipsů, zabavení kávy, energy drinků a jejich vydání až na konci pobytu. Hned potom, co jsme zvládli své emoce, začalo seznamování s lektorem Mgr. Filipem Hajnou, který nás celým programem provázel. Víc se poznat bylo potřeba i mezi dětmi, a tak se z nich během minuty stali novináři a se svými kamarády dělali interwiu a dozvídali se to, co o sobě ještě nevěděli. Pak jsme šli ven, kde se hrály férové, ale i neférové soutěže. Protože život není fér, a protože nyní už víme, proč jsou pravidla v našem životě důležitá. Následoval přesun dovnitř, kde jsme si málem zlomili jazyk na připravených jazykolamech. Naučit se jazykolam zvládne každý, ale předat ho své mu kamarádovi tak, aby ho on mohl předat dál, a přitom držet rychlost a snažit se vyhrát, to je teprve něco. Další aktivitou byla také snaha o záchranu vajíčka. Každý tým dostal vejce a jeho úkolem bylo vejce ochránit, aby přežilo pád. No….nezadařilo se, ale pobavili jsme se. Protože tady už jsme se blížili k večeru, dopřáli jsme si vydatnou večeři. Tím ovšem program nekončil. Každý tým si připravil scénku, tématem bylo naučit se říkat ne, a to v situacích kdy nám někdo nabízí cigaretu, kdy nás někdo obtěžuje apod. Blížila se půl desátá, a proto jsme všechny nahnali do umýváren a následně odevzdat mobil a šup do peřin.
Druhý den ráno, brzký budíček, rozcvička, hygiena a snídaně. A teď přišel ten zlom. Zlom, od kterého se stal Filip nenáviděným stejně tak jako my ostatní. Rozdělení do skupin a pochod ve svižném tempu. No pochod….Místy se jednalo o lezení po čtyřech, o plazení či klouzání. Tady jsme očekávali první ztráty buď na životech pracovníků nebo našich milých dětí. Túra měla přes 15km a cesta byla opravdu drsná. Každý z nás si zažil menší či větší krizi. Šlo se přes Křížovku směrem na Jedlovou. Proč bychom ale chodili po cestě, když je zima, sníh a všude led. Vydali jsme se tak na přímo cestou pod sjezdovkou. Nahoře jsme se na chvilku zahřáli teplým čajem a pochodovali jsme na zpět. Následovala oběd a pak promítání fotek a zpětná vazba. A protože vztek nás provázel celým dnem úkolem každého týmu bylo takový vztek ztvárnit. Kreativitě se meze nekladly. Když jsme naše vzteky měli hotové, odnesli jsme je ven. Tam jsme si povídali o tom k čemu vztek slouží. K čemu je dobrý, kdy je zlý. Rozdělali jsme oheň a naše vzteky jsme spálili. Dali jsme si večeři a po ní jsme pokračovali táborákem. U něho se zpívalo a kuřáci předvedli scénky na téma, proč je kouření škodlivé. Posledním úkolem dne bylo na papírek napsat něco hezkého, co bychom přáli někomu, na kom nám záleží.
Poslední den už se nesl v duchu úklidu a balení. Na závěr jsme ovšem stihli ještě předvést scénku o tom, co se nám na pobytu nejvíc líbilo. Stihli jsme si také vzájemně poděkovat, a především jsme každý poděkovali sami sobě.
I když to možná zní, že jsme děti trápili, věřte mi, že tomu tak nebylo. Zpětné vazby, které jsme od dětí získaly byly plné nadšení a radosti. Děti si odnáší pocit hrdosti sami na sebe, odnáší si nezapomenutelné zážitky a mnozí i nová přátelství. A věřte mi, ať už byla aktivita jakákoliv všemi týmy se nesl smích a radost. Až zmizí modřiny, přejde bolest celého těla, tak mají děti nezapomenutelné vzpomínky a zážitky, které jim už nikdo nevezme.
Poděkování patří lektoru Mgr. Filipu Hajnovi za přípravu programu. Také Sportovnímu areálu Jiřetín pod Jedlovou za ubytování a stravu. Děkujeme také Charitě Rumburk za pomoc se zajištěním ošacení pro klienty. Největší dík patří pracovníkům NZDM, díky kterým se mohla celá akce zrealizovat a kteří zajišťovali její hladký průběh. Děkujeme také Nadace ČEPS za finanční podporu celého projektu.
Za NZDM Mgr. Adéla Galbavá, vedoucí NZDM
