Někdy ho najdeme sami, někdy nám pomohou rodiče anebo k tomu potřebujeme někoho dalšího, aby ho v nás odkryl.
Někdy ho najdeme sami, někdy nám pomohou rodiče anebo k tomu potřebujeme někoho dalšího, aby ho v nás odkryl. Právě tak se tomu stalo Pepovi, kterému je 8 let a k nám na klub NZDM Amari dochází třetím rokem. Nikdy si sám nepomyslel, že by mohl hrát na hudební nástroj až do chvíle, kdy viděl pracovníka klubu hrát na kytaru. Pepovi se to zalíbilo a v jednom rozhovoru se nesměle vyjádřil, že by si taky přál umět hrát na kytaru. Pepovi jsme na klubu NZDM Amari s jeho přáním pomohli. Navázali jsme kontakt s jeho rodiči a pomohli jsme mu se přihlásit na talentové zkoušky do ZUŠ v Krásné Lípě, které úspěšně zvládl. Pepovi jsme také pomohli sepsat žádost do nadace Moneta Clementia, která se Pepovo nadšení rozhodla podpořit. Pepa měl tak již zajištěné finance na zaplacení školného a potřebného vybavení. Pepa ale nakonec nebyl přijat do ZUŠ v Krásné Lípě z kapacitních důvodů. Zdálo se, že situace nemá východisko. Na klubu NZDM Amari se ale neradi vzdáváme a podařilo se nám úspěšně oslovit ZUŠ ve Varnsdorfu, kam Pepa mohl okamžitě nastoupit. Jenže Pepovi rodiče nemají automobil a Pepa by byl tak odkázán na dojíždění do Varnsdorfu autobusem, se kterým neměl zkušenost. Přestože se to zdálo nereálné, jeho rodiče s dojížděním souhlasili a rozhodli se Pepův zájem také podpořit. Klub Amari Pepu podpořil tím, že jsme ho třikrát doprovodili do varnsdorfské ZUŠ. Naučili jsme ho kupovat si jízdenku, ohlídat si, aby vystoupil na správné zastávce, cestu po Varnsdorfu do ZUŠ a zase zpět domů do Krásné Lípy. Pepa to všechno bezvadně zvládl. Této příležitosti se skvěle zhostil a pevně se jí doposud drží. Já, pracovník Honza v klubu NZDM Amari, jsem sebe nikdy nepovažoval za velkého kytaristu. Ale i to stačilo, abych v Pepovi vzbudil zájem o hraní na kytaru. A kdo ví, třeba o něm uslyšíme ještě v jiných řádcích.
Za NZDM Amari Jan Matoušek
